Čech, jehož jméno je zapsáno v České knize rekordů i v seznamu Guinnessových světových rekordů, vydává knihu o svých cestách

Dobrý den, Zdeňku. Děkuji, že jste si našel čas.

Hezký den Vám i čtenářům. Děkuji za pozvání.

Jaký to je pocit, když víte, že se Vaše jméno skví v České knize rekordů a v seznamu Guinnessových světových rekordů?

Pocit je to samozřejmě velmi příjemný a dobrý pro sebevědomí. I když to nelze přeceňovat. Spíše to odráží štěstí, že i v pokročilém věku mi vydrželo zdraví a byl jsem schopen se na cesty připravit.

Zápis do seznamu rekordů Vám nepřinesl dostatečnou útěchu, proto jste se rozhodl napsat ještě knihu? (Úsměv)

Ano, vždy nejlepší a nejpravdivější příběhy o sobě přeci napíšeme sami.

O čem v knize píšete? Na co se mohou čtenáři těšit?

V knize se podrobněji věnuji lyžařským expedicím na severní a jižní pól. Nejen jakou je třeba mít výstroj, ale i jakou stravu si připravit. Uvádím také můj celoroční plán tréninku, který je nezbytný.

Vedle expedic na póly jsem do knihy zařadil také měsíční pobyt na prosté stanici v Antarktidě a vše jsem zarámoval celým mým vývojem lásky k horám a zimní krajině vůbec. Vyprávím také jak jsem si oblíbil běžkování, které nakonec vedlo k volbě dojít na póly vlastními silami, tedy na lyžích.

Co Vás dovedlo až k učinění rozhodnutí, že se v sedmdesáti letech vydáte na lyžích na severní pól a ve dvaasedmdesáti na jižní pól?

Po roce 1990, kdy se nám otevřely možnosti cestování, jsem si začal plnit sny. Se ženou Blankou jsme se vydali do Himalájí, pak vystoupili na Kilimandžáro a Mt Keňu v Africe, procestovali Nový Zéland, Austrálii, Kanadu, Jižní Ameriku, Kyrgystán a začala se blížit sedmdesátka. Cítil jsem, že už nemusí být daleko doba, kdy mne zdravotní stav může limitovat na cestách, a tak jsem chtěl celou tuto etapu života nějak zarámovat. Dlouho jsem přemýšlel a pak mne najednou napadalo, co se takhle dostat na severní pól. Z možností, jak to uskutečnit mne nejvíce zaujala lyžařská expedice. No a když to na severním pólu dopadlo dobře, přidal jsem i pól jižní. Na tuto cestu jsem přizval i syna Martina.

Přemýšlel jste o tom, že se stanete rekordmanem, již v nižším věku, nebo jste k tomuto rozhodnutí dospěl až na prahu sedmdesátky? Odkud vyrůstají kořeny Vašich sklonů k podnikání dobrodružných, řekl bych až extrémních, aktivit. Měl jste dobrodružnou povahu již jako malý chlapec?

Když jsem byl malý kluk, tak jsem měl rád dobrodružné knihy o dobývání pólů, objevování nových světů, dobývání vrcholků hor. Zažil jsem první výstup na Mt Everest, či první let člověka do vesmíru. To bylo samozřejmě inspirující, ale v té době bylo cestování do dalekých krajin pro mne nemožné a o nějakých rekordech jsem si ani nedovolil uvažovat. Ostatně o rekordu jsem neuvažoval ani při cestě na póly. To přišlo až potom. V době dospívání mne zajímala fyzika a matematika, zajímaly mne přírodní zákony a jak to vůbec v přírodě vše funguje. Tyto zájmy převládaly a mým snem bylo vystudovat teoretickou fyziku na MFF UK a pracovat jako vědecký pracovník v akademickém ústavu. Tento sen se mi také splnil.

Jestli jsem měl jako chlapec dobrodružnou povahu? Vždy mne zajímaly věci, které byly dosud nepoznané, nebo neuskutečněné, a to jak ve sportu, slézání hor apod., tak také v přírodních vědách. V tomto smyslu jsem snad dobrodružnou povahu měl.

Jak reagovala manželka, když jste jí o Vašem plánu řekl? Dozvíme se v knize i o těchto záležitostech, nebo v ní popisujete jen to, co se přímo týká cesty?

Blanka tomuto nápadu moc nakloněna nebyla, ale pak se s tím vyrovnala, a nakonec jsem jí byl vděčný za podporu a důvěru. Moc se o tom v knize nerozepisuji, soustředil jsem se na informace o průběhu expedic.

Jedná se o Vaši prvotinu, nebo již máte s psaním knih zkušenosti?

Jak jsem se již zmínil, mojí profesí byla teoretická fyzika. V tomto oboru jsem publikoval knihu Kinetic phase diagrams, která vyšla v nakladatelství Elsevier a s kolegou Tringidesem (USA) knihu Collective diffusion on Surfaces v nakladatelství Kluwer. Také jsem byl sedm let vedoucím redaktorem vědecko populárního časopisu Československý časopis pro fyziku. Co se ale týče cestopisů nebo beletrie, tak toto je moje prvotina.

Jak dlouho jste knihu psal? Psal jste ji přímo při cestách, nebo až po tom, co jste je dokončil?

Po expedicích k pólům jsem měl několik přednášek. Posluchače zřejmě vyprávění zaujalo a v diskusích se na mne obraceli s prosbou, jestli bych případně nepublikoval podrobnosti, nebo deníky z expedic. Přemýšlel jsem o tom a začal jsem na knize pracovat. Během cest jsem vůbec o nějakém rekordu, či psaní knihy neuvažoval. Zajímala mne cesta k pólům, hodně času zabrala příprava a během cesty jsem se zmohl jen na stručné poznámky v deníku. Knihu jsem připravoval dva roky.

Kde a jakým způsobem budete knihu vydávat? Jak mohou zájemci celý knižní projekt podpořit?

S publikací knihy jsem se obrátil na nakladatelství Albatros. Byl jsem přesměrován na platformu Pointa, kde začínající autoři mohou své knihy presentovat a v předprodeji požádat veřejnost o finanční podporu své knihy. Po úspěšné kampani je pak kniha vydána obvyklým způsobem, projde normálním redakčním procesem.

Kdy bude předprodej spuštěn a jak dlouho bude trvat? Aby zájemci věděli, jaký termín si mají zapsat do kalendáře.

Kampaň mé knihy na Pointě začíná 9. září 2024, v 9hodin (internetová stránka Pointa – Podpoř knihu-I stáří přináší rekordy). Potrvá jeden měsíc. Zájemci se mohou podívat na anotaci ke knize, obálku knihy a malou ukázku a dozví se také něco o autorovi. Je zde také širší výběr možností, jak knihu podpořit.

Máte nějaké osobní webové stránky nebo sociální sítě, kde Vás čtenáři mohou sledovat?

Čtenáři mohou sledovat můj účet na Facebooku, pod mým jménem.

Dobytí obou pólů zeměkoule v nejvyšším věku
RNDr. Zdeněk Chvoj (narozen v Praze 16. března 1948) dosáhl v pátek 20. dubna 2018 po sedmidenním pochodu severního pólu v rámci 6členného týmu expedice Last degree ski expedition to North Pole. Na jižním pólu stanul po osmidenním pochodu společně se svým synem Martinem Chvojem dne 12. ledna 2020, tedy ve věku 71 let a 302 dnů. Stal se tak nejstarším mužem planety, který dosáhl nejjižnějšího i nejsevernějšího bodu na zeměkouli. Výkon byl do České databanky rekordů zapsán ve čtvrtek 28. května 2020 v rámci tiskové konference v Muzeu rekordů a kuriozit Pelhřimov.

Více rekordů najdete na stránkách České knihy rekordů a v Muzeu rekordů Pelhřimov.
I Vy buďte NEJ… a dejte nám o tom vědět!